Recenzia bola napísaná pre portál Děti noci.
Zlo si dokáže nalézt sebemenší skulinku do duše člověka. Vlastně se jedná o bránu a nezáleží na tom, jestli je otevřená dokořán, anebo pouze na nepatrnou škvírku přivřená. Důležité je pouze to, že není uzavřena. A jedním z takových klíčů k otevření této brány do duše může být kupříkladu i kniha.
Radoslav Kozák je zakladatel a šéfredaktor prvního slovenského hororového online časopisu Charon a editor dvou hororových antologií – Krvavé Považie vyšlo v loňském roce u vydavatelství Hydra a druhá se připravuje k vydání u Golden Dog. Již v dřívějších povídkách ukázal, že je i zdatným spisovatelem, nyní to s gustem potvrdil ve své první samostatné knize, a to hororové sbírce Trinásť balád pre Lucifera. Ve sbírce najdete třináct magickým realismem prostoupených hororových povídek.
Trinásť balád pre Lucifera – Prologová povídka současně spojuje všechny ostatní v knize. Autor přivádí zoufalstvím zlomeného a osobními démony pronásledovaného spisovatele do jeho rodiště, aby zkusil využít poslední možnosti k vyřešení svého bolestného traumatu. Jeho kroky téměř aicky vedou do nejbližší špeluňky s názvem U Fidlikanta. Zde se po chvíli strávené nad sklenicí nejlevnějšího alkoholu setkává s postarším mužem, který jej pozve naopak na nejdražší třtinový rum, aby mu nastínil nabídku, která se neodmítá.
Koľajnice osudu – Martin Hermann je povrchní floutek, který není schopen jakéhokoliv hlubšího citového projevu. Ženy jsou pro něj jenom trofeje. Právě má namířeno nočním vlakem z Bratislavy do Žiliny, aby unikl před něčím, co ani není schopen pojmenovat, neboť svědomí je pro něj neznámé slovo. Jeho osudový trest jej ovšem i tak dostihne, když do jeho kupé vstoupí tajemná kráska.
Dokonalý koniec – Začínající spisovatel uzavřený ve svém malém pokoji, skloněný nad mechanickým psacím strojem, plný frustrace z neschopnosti přesnou formulací přenést své myšlenky na papír, chce a musí napsat nesmrtelný příběh, který by ho nejenom proslavil. Nekonečné trýznivé rozmluvy s jeho nemravnou Múzou pomalu začínají eskalovat a na síle získávat navrch zvrácenosti prostoupené temnotou.
Diablove ruky – Čerstvě povýšený plukovník námořnictva Theodore Burnett má namířeno do svého rodného domu, aby si užil týdenní dovolenou spojenou s jeho povýšením. Při příjezdu do městečka se mu nešťastnou shodou okolností podaří přejet kočku přebíhající přes silnici, což odstartuje sled hrůzostrašných událostí. Od nočních můr po shromažďování běsnících koček kolem jeho domu. To je ovšem pořád pouhý začátek.
Odtlačok – Reportér nepříliš seriózního plátku James McClarthy se vydává do zapadlého městečka kvůli objasnění strašlivého neštěstí, kdy školní autobus plný malých dětí srazil na přejezdu vlak. Od té doby se kolem místa přejezdu, na němž k tragédii došlo, točí mnoho strašidelných historek. Navíc je s touto nehodou spojena ještě jedna historka o místním duchovi dívenky, která ho zajímá ze všeho nejvíce. Reportér nemá ani nejmenší představu, na jak tenký led se na své cestě pouští.
Spovedné tajomstvo – Postarší kněz Metod Baláž zabezpečuje blaho oveček své farnosti již pěkně dlouhou řádku let. Součástí toho je pochopitelně i vykonávání svatých zpovědí. Až do dne, kdy ke zpovědi přijde tajemný cizinec, je pro otce vše prostoupeno klidem rutiny církevního úřadu. Tento muž však svými slovy vše z knězova světa od základů boří a za chvíli už není jasné, kdo koho zpovídá a kdo komu ukládá trest pokání.
Barbiturátová bábika – Mladý doktor se seznámí s pacientkou, kterou přivezou do nemocnice kvůli předávkování léky. Je více než jasné, že mladá žena chtěla spáchat sebevraždu. Přesto se mezi ním a pacientkou začne zvláštním způsobem rozvíjet romantický vztah a po čase získávat úplně jiný směr, než by se u dvou čerstvě zamilovaných lidí mohlo očekávat. A nemluvě o tom, že nic není takové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Subjektivní pohled vypravěče je v tomto příběhu více než zásadní.
Balada o Robertu Johnsonovi – Mladý černošský bluesman sní o své trošce slávy, kterou mu má přinést jeho upřímná hudba. Ale první koncert skončí katastrofálně. Ani nedostane příležitost dohrát svůj set. Od kolegy hudebníka se však dozví tajemství, jak se stát úspěšným. Musí jen počkat v noci na opuštěném rozcestí na samotného Ďábla, který mu na oplátku za jeho duši naladí kytaru. Když milý Robert Johnson ztratí vše, co pro něj mělo cenu, nepřijde mu tato cena až tak děsivě vysoká. Ovšem to se může lehce změnit s blížícím se časem splatnosti uzavřené smlouvy. A dá se z této dohody s Ďáblem vyvléct?
Septembrový muž – Za malým chlapcem při jeho nevinných dětských hrátkách jednoho zářijového dne přijde excentricky vyhlížející postarší muž, který si nechá říkat September. Okamžitě začne chlapci vyprávět o jeho výjimečnosti a nutit jej do pro dětskou duši velice prapodivného úkolu. S každým dalším pravidelným setkáním, kdy stařec za chlapcem přijde, vždy opět v září, se jeho úkoly stávají stále zvrácenějšími a krvavějšími. Kam až to může s takovým dítětem, které se s léty začne samo stávat mužem, zajít?
Diablova pec – Michal si čerstvě po dokončení vysoké školy udělá netradiční prázdniny. Nechá se v Londýně zaměstnat jako číšník v restauraci s názvem Pekelný rožeň. To už samo o sobě nehovoří o ničem dobrém. Obzvláště když majitelem je nervově labilní cholerický Ital Paul, který je současně i šéfkuchařem a jako jediný může obsluhovat pec, kterou si s sebou přivezl přímo až z Itálie. Ještě stačí přidat, že restaurace sídlí v prostorách bývalé psychiatrické léčebny, a už je úplně vymalováno spolu s historkami o ztracených kuchařích a číšnicích, jelikož je u personálu z důvodů nesnesitelného šéfa neuvěřitelná úmrtnost.
Dvere – Aristokrat žije v relativním poklidu na svém venkovském sídle, ovšem trpí fobií ze zavřených dveří. Jednou se probudí v čase blížící se půlnoci na křesle v knihovně a k jeho velkému zděšení jsou dveře zavřeny. S pomalu odtikávajícím časem do hodiny duchů se kolem začíná stahovat temnota a jedinou možností záchrany je rozsvítit lucernu. Zoufalství se s blížící půlnocí a neschopností nalézt, čím knot zapálit, prohlubuje. Na otázku, jak tato noc skončí a zdali ji muž přežije, je opravdu nelehká odpověď.
Melódia zla – Denis, bývalá dětská hvězda jednoho veleúspěšného hororového filmu, chce překročit hranice svého dosavadního zpackaného dospělého života a prosadit se na poli hudby. K tomu mu má dopomoci pochopení a rozklíčování podstaty náhodně objevené smyčcové skladby, která se pro něj s každým dalším poslechem stává doslova drogou, bez které nedokáže už ani být. O to těžší se zdá snaha získat zpět svou přítelkyni, která se ho postupně čím dál víc bojí, a proto se jej pokusila opustit. Spolu s ďábelskou skladbou se připravuje velké finále, které dá volnost vše spalujícím vnitřním démonům.
Fidlikant – Viktor se v noci probudí kvůli podezřelým zvukům linoucím se odkudsi z útrob domu. Naneštěstí je doma úplně sám, jeho žena i s dcerou jsou na návštěvě u její matky. Pomalu začíná litovat, že se z této návštěvy vymluvil, no opětovné zvuky ho donutí sebrat poslední zbytky odvahy a vydat se prozkoumat jejich původ. To, co objeví, jej neskutečně vyděsí, jako nic, co do té doby zažil. Jen tak tak se mu podaří zachránit bezhlavým úprkem, aby se následně dozvěděl, že došlo k hrozné tragické nehodě a jeho rodina tím přestala být jeho rodinou. A jak už to bývá, tím tento boj o vlastní duši pouze začíná.
Spisovatel Radoslav Kozák ve své ucelené a nejen prologovou povídkou provázané sbírce Trinásť balád pre Lucifera jednoznačně podal důkaz, že psát rozhodně umí a do budoucna se s ním v hororové fantastice musí počítat. Navíc jeho styl je pokaždé neotřele jiný a umí s bravurou míchat v přesných poměrech různé subžánry nejen hororu, který je ovšem vždy dominantní, nýbrž i fantastiky.
V této knize použil jako nosný subžánr převážně magický realismus, proto povídky působí zcela přirozeným dojmem intelektuálního hororu. Knize samotné nelze po umělecké a technické stránce prakticky nic vytknout, až na několik drobných detailů, které pro autora byly evidentně cizí a nekonzultoval je s nikým zkušenějším. Jsou to ale jen lehce úsměvné detaily a navíc jich není mnoho, rozhodně tedy nekazí výsledný požitek z četby.
Personifikace zla a jeho zhmotnění do podoby excentrického postaršího muže, který není nikým menším než samotným Ďáblem, nutícím autora napsat třináct příběhů, které mu otevřou cestu k dalším lidským duším, aby si mohl autor zachovat tu svou a vypořádat se s traumaty, které jej o ni prakticky připravily a vložily tak do rukou Lucifera, je více než chytlavý námět. Dále to podtrhují drobné zmínky, jimiž se povídky prolínají v jeden celek. Některé se odehrávají na území Slovenska, v jiných může čtenář zavítat i do Spojených států a do Anglie, a v jednom příběhu dokonce sledovat možnou verzi nevysvětleného skonu historicky reálné postavy, která se jako první černošský bluesman a navíc in memoriam dostal do rockenrolové síně slávy.
Stačí si knihu jen pořídit, otevřít a nechat se unášet na vlnách žánrového požitku. Temně snová obálka jako by vystoupila z hororového filmu a hypnoticky uhrančivé černobílé ilustrace jsou dílem talentované Beáty Juritkové. A přesně jen to stačí. Už nic víc, nic méně. Kromě čistého hororu v jedné lidské hlavě.
Vydavatelství: Príbeh
Rok: 2024
Obálka a ilustrace: Bea Juritková
Počet stran: 257
Vazba: měkká/brožovaná
Jazyk: Slovenský
Cena: 19,90€ / 548Kč
Recenzia na horor Pahltné tu.
