Cestopisy, anebo zápisky z cest bývají několika základních kategorií. Buď jsou sterilně nudné, či skýtají dramaticky dobrodružný příběh, anebo humorně zachycují prožívanou cestu s hlubokým nadhledem do kulturních rozdílů, které o to více vyzní humorněji.
Autorka Kristína Slabáková, rozená Halaganová, do své cestopisně zážitkové knihy Sibírsky denník zahrnula kromě nudy prakticky vše, co z tohoto putování nesourodé skupiny turistů dělá nádherný zážitek i pro nezúčatněného čtenáře. Už samotný řádek pod názvem na přední obálce: Riadky písané potom a vodkou hovoří za vše. Natož ještě lákající anotace na obálce zadní: Rozprávanie o nadchádzajúcich týždňoch môžem pokojne začať ako vtip: Päť Čechov, dve Slovenky a jedna Ruska cestujú na Sibír…, je také více než dostatečně lákavě výstižná.
U autorky je zcela zřejmé, že i když dlouhodobě žije v Brně a stále píše slovensky, dostalo se jí do krve nemalé množství českého absurdně haškovského humoru, který tak dobře využívá ve svých popisech všeho, co prožila na této cestě odehrávající se v létě roku 2018, kdy se se svým tehdejším ještě přítelem Jakubem Slabákem, novou českou tedy vlastně moravskou reinkarnací mladého Stalina, rozhodli strávit dané léto putováním po nebezpečných a sil beroucích krásách Sibiře. Dokonce při této pouti přišla autorka na několik zcela nových deterministických zákonitostí platících pouze v této geografické anomálii.
S touto sympatickou skupinou si čtenář projde od začátku pouť po národním parku Ergaki, přes objevení závislosti všech členů skupiny na vodce a ruském kvasu, přes strach z medvědů, které nikdy nikde nepotkali, i přes a nebo právě přes důvod nošení medvědích rolniček. Dále se čtenář v mnoha bodech dozví, jak se na pošmourné Sibiři dá rozdělat oheň a jak snadné je ho uhasit. O bloudění po neprostupných kamenných městech nebude nouze, ani o epický pohled na jinak mraky věčně zakrytou Parabolu, dvou skalních útvarů tlustého a hubeného bratra. Na závěr přicházejí BDSM zážitky z ruské baňi.
Přesunutí na další zastávku do parku Šumak už přináší vodkové vystřízlivění se spojením ruské vnitrostátní letecké dopravy a samozřejmě i té autobusové. Absurdita situací popsaných autorkou jsou snad až neuvěřitelné, přesto pro svou vtipnost nemá čtenář vůbec sebemenší důvod jim nevěřit. A co teprve Bajkal. Prostě Rusko je země kontrastů. A když už cestovatelům dochází naděje, vždy se najde zachránce. Pravda, končí to boulí na čele, ztvrdlými játry a permanentní opilostí, přesto se vše nakonec stane tak, jak se stát má.
V tomto je tato kniha, kterou si jinak vydala autorka úplně sama, navíc ve směšně malém nákladu, cenná a hodna pozornosti širokého čtenářského publika. Prostě a ne na území Sibiře tak střízlivě, jinde třeba po návratu do Brna jistě ano, dokázala Kristína Slabáková zprostředkovat naprosto věrně své zážitky z cesty, a o to je její text živější a čitelnější. To vše doplněno skvělými fotografiemi Jakuba Slabáka.
Vydáno: samonákladem
Rok vydání: 2022
Ilustrace obálky: Marika Dumková
Fotografie: Jakub Slabák
Vazba: měkká/bez přebalu
Jazyk: Slovenština
Cena: 250 Kč
