Ak navštevujete Horrorcon alebo sledujete weby Děti noci, Sanctuary či Fantasy Planet, určite vám meno Pavel Skořepa nebude neznáme. Na týchto stránkach nájdete Pavlove recenzie a reportáže. Vydal zatiaľ tri knihy – zbierku poviedok a básní Zlověsti (recenzia tu) a dve zbierky drabble Jedno sto skořápek a Sto skořápek podruhé. Porozprávali sme sa hlavne o písaní a vydávaní kníh, ale dozviete sa napríklad aj to, na ktorom cone máte veľkú šancu stretnúť Pavla osobne.

Vyšli ti tri knihy – dve zbierky drabble a jedna zbierka poviedok a básní. Drabble je veľmi krátky prozaický žáner, sú to texty so sto slovami. Z vlastnej skúsenosti viem, že čím menší rozsah, tým ťažšie je napísať niečo zmysluplné s pointou. Čo ťa na drabble najviac baví?
Nejvíc mě na tom právě baví to, co většinu ostatních odrazuje. Přesně ta výzva dát toho co nejvíc možného na tom nejmenším možném prostoru. Ještě jsou pravda třístovkové drabble, ale to už není vůbec zajímavé, protože to už není taková výzva. Pro autora už je lepší napsat povídku i delší než o třista slovech, protože to není dostatečně svazující omezení. No a v poslední době se začal oběvovat trend dvouvětých drabblí, jen to jsem jestě nevyyzkoušel. Není to proto, že by se mi nechtělo, jen už jsem na to přišel docela pozdě a navíc mě o to ještě nikdo nepožádal. Takže zatím žádná výzva pro mě. Navíc právě stovkové Skořápky mi prostě sedí a baví mě asi nejvíc.

Napísať desiatky kratučkých príbehov nie je jednoduché. Kde berieš inšpiráciu na drabble? Ako vznikajú?
Ono to nejspíš bude znít jako klišé, ale je tomu tak. Inspirace je všude kolem nás. I v těch nejobyčejnějších situacích se dá najít zrnko něčeho, co by se dalo rozvést do nějaké absurdní roviny sdíleného příběhu. A vznikají normálně minimálně po pěti, deseti, patnácti až dvaceti kusech v tématickém celku. Což teď bude rozbito, protože Rado Kozák chce do svého časopisu Charon atypické množství osmnácti kousků Skořápek. A jak skutečně vznikají? Úplně stejně jako všechno ostatní, co píšu. Na začátku je nápad, pobavení z něho a pak přijde na řadu drsná práce a tvrdá selekce seškrtávání přesahujícího množství slov, aby bylo normě učiněno zadost.

Vyšla ti zbierka poviedok, niektoré si publikoval v časopisoch alebo knižných antológiách. Čo je pre teba ľahšie napísať – poviedku, alebo drabble?
Rozhodně drabbli a i předtím řečenou sérii drabblí, neb psaní Skořápek je pro mě dalece nejlepší na poměr času a výkonu. I jsem se ze začátku setkal s nepochopením typu: „Tohle by si zasloužilo víc rozvést!“ A já na to, že vždyť pravidla jsou jasně daná a do sto slov je do sto slov. A vůbec!

Píšeš aj poéziu. Čím ťa zlákala?
Tak poezie je pro mě Císařovnou literatury. Je to ten nejčistší možný způsob, jak zprostředkovat jakoukoliv emoci, protože poezie je o zdílené emoci básníka směrem ke čtenáři. A co mě osobně k ní zlákalo? Přesně ta bezprostřednost projevu. Asi už jsem svůj hlas v poezii našel, o čemž vypovídá i to, že i když zatím žádnou svou samostatnou básnickou sbírku nemám, přesto už začínám být zařazován do uměleckého směru Poezie v próze. Jinak všechny moje zveřejněné básně jsou volně k přečtení na mé FB stránce Pavel Skořepa Poetry.

Teraz mám jednu spisovateľsky neobľúbenú otázku: čo máš ako autor radšej – poetický, alebo prozaický text?
Jak už jsem přiznal o otázku výše, tak v tom vlastně úplně neumím rozlišovat. Jedni mi pověděli, že jsem víc sám sebou v próze, jiní, že naopak v básních. A aby v tom byl ten správný bordel, tak třetí mi poví, že právě v té poezii v próze jsem si nejjistější. Já sám pak jen koukám jako půl prdele z křoví a říkám si jestli nedělám náhodou něco špatně, když se snažím čtenářům říct něco, cokoliv, svým vlastním psaným hlasem. A následně se dozvím, že to bylo pochopeno jinak. A vlastně je to v pořádku, neboť osobní interpretace je důležitá daleko více než autorův záměr.

Ako vlastne začala tvoja spisovateľská cesta?
Začala asi jako u každého jiného. Tím neodehnatelným pnutím něco sdělit, zanechat po sobě něco hmatatelného. V mém případě šlo o to, že mé okolí to vůbec nezajímalo, že já mám nějakou potřebu cokoliv povědět. Mé okolí vlastně ani nezajímalo, že jsem. Takže jsem si vytvářel příběhy sám pro sebe. Povídal jsem si je v hlavě cestou do základní školy a pokračoval jsem v nich cestou zpátky. Prostě jsem si užíval tyto chvíle úplně zakřiknutého introvertního kluka s bujnou fantazií. Dalo by se říct sám se světem.

V poviedkach v Zlověstech máš relatívne dosť textu v slovenčine, čo je pre českého autora netypické. Ako to prijali českí čitatelia?
Na tohle nemám tak nějak odpověď, neboť na toto téma v mé blízkosti zatím žádný český čtenář nic k dobru neutrousil. Ovšem můžu se pochlubit vtipnou historkou, v níž jeden nejmenovaný recenzent, a můj dobrý spisovaelský kamarád, napsal recenzi na Zlověsti a ty právě ty dvě povídky odehrávající se na Slovensku se mu slily v jednu, takže mluvil o sekání s Faustem v jídelním voze vlaku. Vytvořil vlastně úplně nový příběh. Za jeho recenzi jsem mu vtipně poděkoval a následně došlo k úpravě a nápravě textu. Jinak jsem se nesetkal s tím, že by někdo měl se slovenskými dialogy v mých povídkách nějaký problém.

Myslím, že každý autor má stále nejaké texty v zložke „Rozpísané“. Na čom práve pracuješ?
Nebude to asi žádným překvapením, když řeknu, že to jsou třetí Skořápky. Sice jsem nenapsal ještě zatím ani jednu, přesto základní objednávka od Rada Kozáka již na stole je, současně dávno předtím už Michal Březina vymyslel a vytvořil sám od sebe obálku knihy právě třetích Skořápek. Ač tvůrčně i lidsky znásilněn, tak třetí Skořápky jsou jasnou volbou, no né snad? Jinak jsem právě dopsal první povídku letošního roku, a to sci-fi o pivu, třeba se do chystané antologie dostane. A pak mimo jiné bych byl rád zastoupen svou povídku v bizarro antologii u Hydry. To je pro mě srdeční záležitost. Víc myšlených ambicí na tento rok zatím nemám. Ale kdopak ví, že?

Mal si niekedy spisovateľský blok? Čo ti ho pomohlo prekonať?
Spisovatelský blok vůbec nikdy a nijak. Ani nevím co to je. V hlavě mi toho pořád hučí víc než velké množství. Spíš se ve mně sváří přirozená dominantní lenost s množstým vynaložené energie a zdánlivého prozatím nedocenění výsledného produktu mé tvorby. Vždyť málokterý spokojený čtenář se veřejně projeví. Projeví se hlavně jen ti nespokojení a u některých bych dokázal vystavit jejich klinicky psychiatrickou diagnózu už jen z jejich reakcí na moje dílka. Takže ne, nevím co je to tvůrčí blok, spíš vím co je to nechuť k psaní. A té se dá zbavit pouze cíleným přemáháním a správným setkáním příznivosti času, situace a naladění na tvořivou vlnu.

Čo by si poradil začínajúcim autorom? Na čo si majú dať najväčší pozor?
To je velmi prosté. Nemají se nikdy snažit nikoho kopírovat. Ti největší spisovatelé si vždy šli svou vlastní cestou. A přesně proto se jejich díla stále čtou a nezahnily někde po jejich pominulé dekádě. Další, co bych mohl doporučit, je ještě prostší. Pište o tom, co nejlépe znáte, o tom, co je vám blízké. Neřešte nějaké žánrové šuplíky. Od toho tu jsou jiní, kterým to dělá dobře, A ani tohle není moje myšlenka. Je to věky prověřená pravda pravdoucí. A to nejdůležitější je v tom najít svůj vlastní hlas. Není nic důležitějšího a nikdy nebylo.

Aký je tvoj spisovateľský sen?
Nemuset už chodit do jakékoliv práce a moci se živit jen svou tvorbou. Tvořit a cestovat. Prostý a jasný sen. Kdo ví, jestli se někdy uskuteční.

Pravidelne chodievaš na cony. Ktoré sú tvoje najobľúbenejšie?
Spíš nepravidelně než pravidelně, neb mnoho conů, stejně jako jiných kulturních akcí, se rádo koná přesně na moje směny, takže je to shakespearovské dilema: „Vzít dovolenou, či nevzít!“ Pokud ovšem nějakou ještě mám. Navíc mi přijde, že to ti organizátoři dělají schválně mně na truc, paranoiu dáme stranou. Jinak samozřejmě HorrorCon je pro mě největší topka před koncem roku. A jasně, že FénixCon se pro mě stává jeho jasným zakončením. Ale jakýkoliv slovenský con, na který jsem se dostal, byl pro mě osobně tím nejlepším možným zážitkem. I jsem byl předloni svědkem akce Svět podle Gabriela, která řešila a řeší úplně jiná témata, přesto jsem rád, že jsem tam mohl být. A ráno na Hlavnej stanici v Bratislavě snídat chleba s paštikou a zdravit se s místními bezdomovci, než mi jel vlak zpátky domů. Ano, takovéto bohémské chvíle miluji a i ty jsou zdrojem inspirace.

Stretávaš sa so slovenskými aj českými autormi. V čom vidíš najväčšie rozdiely v podmienkach pre autorov?
Vy na Slovensku máte Fond na podporu umenia. To, jak se řeší nebo neřeší žádosti a dotace na jednotlivé umělecké projekty, je už úplně jiné téma. My v Čechách ohledně literatury nic takového nemáme, anebo jsem se s tím ještě zatím nesetkal. V Čechách je několik výrazných žánrových nakladatelství, když nebereme ta velká, co i sem tam koketují s žánrovými knižními tituly, na Slovensku je výrazná vlastně jen Hydra. A ano, nejde zapomenout na začínající vydavatelství Príbeh, kdy chudák Stanislav Damon Vereš dostává bambilion rukopisů ročně. Vždyť jsem s ním dělal i rozhovor pro Děti noci. A byl to pro mě ten nejvíc stresující rozhovor, co jsem kdy s někým podnikl. A navíc nejvíc dlouho trvalo, než se dotáhl od svého začátku poslání otázek až do výsledného konečného vydání. Bylo to peklo, ovšem i to, že byl nakonec úspěšně dořešen a zveřejněn, byla čistá radost.

Čomu sa venuješ vo voľnom čase, keď práve nepíšeš?
Tak na odpověď na tuto otázku jsem si musel nalít panáka a pivo. Normálně bývám ztracen někde ve své hlavě, kde se mi mísí inspirace s zážitky a vznikají mnohé absurdní příběhy, které snad ani nedostanou šanci na to dostat se na papír. Jinak samozřejmě čtu, v drtivé většině případů recenzní výtisky, abych na ně následně napsal recenze pro Děti noci nebo Fantasy Planet. Rád sleduji filmy a poslouchám hudbu. A samozřejmě se i rád prezentuji se svou tvorbou na různých akcích, kam mě organizátoři pozvou. A samozřejmě cestování mě baví. Rád jezdím na Slovensko a poznávám krásy své druhé domoviny, vždyť jsem se narodil v ČSSR. Alespoň v mém rodném listě se to tak píše psacím strojem zapsáno.

V mene vydavateľstva Príbeh ďakujem Pavlovi za rozhovor a želám mu veľa úspechov v osobnom, pracovnom a spisovateľskom živote.

Autorovu poéziu nájdete na facebookovskej stránke Pavel Skořepa Poetry.
Recenzie a články na Děti noci a Fantasy Planet.
Tu si môžete prečítať Pavlovu reportáž HorrorConu 2023