Pavel Fritz: “Povídka je královská disciplína.”

Pavel Fritz: “Povídka je královská disciplína.”

Read Time:5 Minute, 20 Second

Česká literárna science-fiction v ničom nezaostáva za zahraničím. U našich susedov pravidelne vychádzajú skvelé knihy v tomto žánri – napríklad aj román Přístav u řeky Styx od autora Pavla Fritza (recenziu si môžete prečítať tu), ktorý ochotne odpovedal na moje otázky.

Přístav u řeky Styx je príbeh o vedcoch, ktorí išli preskúmať mimozemský život na Európu, jeden z Jupiterových mesiacov. Čo Vás inšpirovalo k napísaniu tejto knihy?
Europa je fascinující kosmické těleso dráždící lidskou představivost (radiací spalovaný ledový povrch, obrovský temný oceán obsahující dvakrát víc vody než pozemské oceány). Měl jsem velkou chuť využít toto atraktivní prostředí literárně. To byl zřejmě první impuls. Děj vznikal až následně.

Ako dlho ste knihu písali?
Hrubá podoba románu vznikala s přestávkami asi dvanáct měsíců. Pak jsem text ještě stylisticky brousil.

Vytvoriť pútavý a hlavne uveriteľný sci-fi príbeh nejaký čas trvá, pretože vyžaduje starostlivú prípravu. Ako to bolo v prípade knihy Přístav u řeky Styx? Máte vesmír naštudovaný, alebo ste detaily konzultovali?
O průzkum vesmíru se zajímám dlouhodobě, ale pořád jsem jen fascinovaný laik a ne vždy vystačím se samostudiem. V případě Europy mi několikrát pomohl Tomáš Petrásek, výborný popularizátor vědy, kterému tímto ještě jednou děkuji.

Boli v knihe nejaké pasáže, ktoré sa Vám písali ťažšie, alebo ste si ich naopak užili?
Je to zvláštní, ale kniha se psala skoro sama. Zpětně se až divím. A co se týče mých spisovatelských preferencí, tak nejvíc si užívám psaní akčních pasáží, zatímco popisné části jsou náročnější. Ale nepodceňuji je. Naopak. Popisy jsou důležité pro budování atmosféry.

Vydali ste dve poviedkové zbierky – Studené světlo hvězd a Archa zrůd. Často sa stretávam s názorom, že napísať poviedky je ľahšie, pretože sú krátke; pritom napísať dobrú poviedku s nečakanou pointou je náročné. Ako to vidíte Vy?
Povídka je královská disciplína. Taková románová bonsai. Na malém prostoru musíte představit postavy, vysvětlit zákonitosti světa (obzvlášť u sci-fi či fantasy) a vybudovat zápletku. Navrch pointa, což román nevyžaduje. Já osobně jsem se k povídkám propracoval až po třech románech (z nichž jeden mám ještě v šuplíku), ale řada autorů postupuje opačným směrem zejména díky soutěžím. Není na to pravidlo.

Vedci a sci-fi žáner – to je obľúbený stereotyp. Ak by ste si mali vybrať iný literárny žáner na písanie, nad ktorým by ste uvažovali?
Já už vlastně nyní sedím na dvou židlích. Vedle sci-fi zabrousím občas do hájemství fantasy. Blízké je mi oboje. Zato běžná beletrie mě moc neláká. Ale chvíli jsem psal básničky.

Čo vravíte na skúmanie blízkych planét a vesmíru? Zúčastnili by ste sa vesmírnej misie, ak by ste dostali takú ponuku?
Je otázkou, zda éra kosmických výprav s lidskou posádkou začíná, nebo končí. Zatím se zdá, že vývoj směřuje k plně robotizovaným průzkumníkům. Snad se ještě dočkáme člověka na Marsu, ale vesmír patří robotům. A možná celá budoucnost. Evoluce je krutá mrcha.
To jsem však odbočil. Ptáte se, jestli bych sám chtěl okusit vesmírné dálavy. Nápovědu skrývají již mé literární výtvory. Nevěřím, že tam za horizontem čeká na člověka něco dobrého. Což ovšem neumenšuje moji fascinaci. Takže v otázce, zda letět či ne, jsem takový rozpolcený.

Ste povolaním virológ. Ako vyzerá Váš bežný pracovný deň?
Papíry, papíry, papíry. Přitom stálá soustředěnost a sebekontrola ve snaze neodeslat chybný výsledek či diagnózu.

Prečo ste si vybrali práve odbor virológa? Čím Vás táto špecializácia zaujala?
Nešel jsem na vysokou školu přímo s tím, že budu virologem. Vystudoval jsem obor molekulární biologie a genetika. Mohly to být viry stejně jako bakterie, mohla to být práce ve zdravotnictví i ve výzkumu (v rámci diplomové práce jsem prováděl genové manipulace u termofilních bakterií). Cokoli spojeného s mikrobiologií mi připadalo atraktivní. Virologie vyhrála jen náhodou.

Nie je tajomstvom, že v našich zemepisných končinách býva veda podhodnotená. Ako to dnes vyzerá vo Vašom odbore? Dokáže česká veda a výskum držať krok so špičkovými svetovými centrami?
Stav české vědy posoudit neumím, neboť vědu nedělám. Respektive nedělám výzkum. Pracuji ve zdravotnické laboratoři a mohu pouze říci, že o českém zdravotnictví mám mínění vysoké. Na druhou stranu věda možná podhodnocená je.

Ako Vám pomáha Vaša práca pri písaní sci-fi príbehov?
Biologie se opravdu hodí. Viry, bakterie, infekce, geny, mutace, evoluce – to vše má ve sci-fi pevné místo. Znalost základní terminologie dodává textu šťávu a pomáhá vytvářet „odbornou mlhu“. Je také menší pravděpodobnost, že při fabulaci uděláte botu.

Čo Vás priviedlo k písaniu? Kedy ste začali?
Od mládí se ve mně jako oheň a voda srážely dva pocity. Chuť psát a nevíra, že lze uspět. Proto jsem promrhal půlku života a začal až ve středním věku. Vůbec nepochybuji, že tisíce lidí to mají nastavené stejně. A mezi nimi nejeden talent mnohem větší než já.

Čo by ste poradili začínajúcim autorom, ktorí by chceli písať sci-fi? Na čo si majú pri tomto žánri dávať pozor?
Neexistují universální rady. Každý začátečník je silný i slabý v něčem jiném. Darem z nebe je profesionálně zdatný betačtenář, ti ale nerostou na stromech. Obecně se radí čerpat inspiraci u oblíbených autorů. Minimálně po stylistické stránce (vnímám jako chybu, že jsem to sám nedělal). A co se týče vlastního děje, pozor na budoucnost. Umělá inteligence se bude cpát všude. A bude vážně chytrá.

Prezradíte, na akom príbehu práve pracujete? Na čo sa môžeme tešiť?
Mám rozepsané povídky pro dvě antologie, román žádný. Ale k delším útvarům se vrátit chci.

Ktorí sú Vaši obľúbení autori? Ktorí spisovatelia Vás inšpirovali?
Jsem tak starý ročník, že mě v útlém dětství ještě formovali autoři jako Lem, Troska nebo Verne. Hltal jsem všechno. V žánru sci-fi nemohu uvést konkrétní jméno jako svůj vzor, v žánru fantasy se klaním Rogeru Zelaznymu, i když ledacos z jeho tvorby již působí archaicky.

Čo je pre Vás dobrý relax? Ako najradšej oddychujete?
Mám své koníčky. Vedle psaní třeba rodinnou genealogii nebo focení. Také mě baví sledovat populárně vědecké pořady (obzvlášť ty o vesmíru).

Ďakujeme Pavlovi Fritzovi za rozhovor a želáme veľa osobných a pracovných úspechov!

Viac informácií o autorovi a jeho tvorbe nájdete napríklad na Databáze kníh.

Prečítajte si aj ďalšie rozhovory:

About Post Author

Baška Rothová

Čítanie kníh a písanie príbehov nie sú moja záľuba, ale neoddeliteľná súčasť života. Síce som sa ako dieťa hrala na učiteľku, chcela som byť pilotkou stíhačky aj grafičkou, ale nakoniec sa vraciam k tomu, na čo som sa hrávala ešte ako malá škôlkarka - že píšem rozprávky a príbehy. Začalo to príbehom o trpaslíkovi, ktorý som "napísala" vlnovkami, pretože som ešte nevedela písať, a pokračuje dodnes s každou pribúdajúcou stránkou. Čítanie je ako sledovať krásny prúd mágie. Písanie - to je tvorivá mágia sama.